MARTIN ČUNEK, pastor

S manželkou mají v pěstounské péči na přechodnou dobu tříletého chlapce. Jejich vlastní syn má 21 let a dcera 17.

„Jako pěstouni na přechodnou dobu musíme být připraveni postarat se o dítě, které to právě potřebuje. A že je takových dětí v kraji dost, je zřejmé i z toho, že jsme nečekali dlouho. Vychováváme teď malého chlapce, o nějž nebyli schopni postarat dobře ani rodiče, ani jeho blízcí příbuzní, u kterých byl v pěstounské péči. O to bolestnější pro něj muselo být, že ve třech letech už vystřídal různá prostředí a i my ho teď musíme citlivě připravit na to, že od nás jednou odejde do nové rodiny. I když nám hodně přirostl k srdci, nechceme a ani nemůžeme v něm vzbudit nereálná očekávání. Naše role není starat se o něj do dospělosti, ale poskytnout mu útočiště do té doby, než se pro něj najde stabilní rodina. Zpočátku nám nedůvěřoval a také se mu hodně stýskalo, ale teď už je mnohem klidnější.  Je to vnímavý kluk a velmi rychle se učí. To nám dělá velkou radost. Když k nám přišel, neuměl skoro mluvit, teď se na všechno ptá a sám vypráví. Jsme rádi, že mu můžeme ukázat, jak funguje normální rodina a že dokáže „odkoukat“ vlídné a ohleduplné chování. Nic se ale nezměnilo jako mávnutím kouzelného proutku a příchodem do pěstounské rodiny se rázem nesmažou všechny bolesti a traumata, kterými dítě prošlo. Chce to hodně trpělivosti, tolerance a znalostí. Hodně nám pomohla naše vlastní rodičovská zkušenost, ale také vzdělávání, kterým musí každý pěstoun projít, a místní nezisková organizace. Sdílíme zkušenosti a navzájem si pomáháme.“

Fotografie i příběhy byly pořízeny v roce 2014 v rámci výstavy "Jsem pěstoun" kampaně Hledáme rodiče.